It is better to burn out, than fade away..

T

28. srpna 2013 v 17:45 | Cranberry
Vůbec mi nedocházejí nápady na nadpisy... :D
Zítra odjíždím z Prahy a bude mi to všechno zkuuuuuuurveně chybět. Teploučko, památky, luxusní kluby, noví lidé, letní párty... Goodbye, summer. <3 Na druhou stranu, škola už neklepe na dveře, ta do nich tříská hlava - nehlava... Léto, zpomal, my si ještě neodpočaly!Křičící Strašně se netěším na stereotyp a až budu zase potkávat ty kyselý držky... Každej den. Musím dát ty zkoušky. Učím se často a věřím vím, že to dám... Musím. Tenhle poslední den v Praze jsem si chtěla užít. Byli jsme se podívat do ateliérů, kde se natáčí seriál Ulice. Byli tam i někteří z herců a tak jsem tam jako magor běhala s autogram kartičkama :D A všichni herci i scénáristé, prostě jako kolektiv byli strašně milí a ochotní =) Fotograf mi dokonce řekl, že jsem strašně krásná a zajímavá :DD ... Mimo téma, na jednom zahraničním blogu jsem četla, že Japonky používají ke stahování a následnému zeštíhlení provázky, tak jsem to pro vás otestovala :D Utažené provázky stáhnou, jak si určíte, ale taky se zaříznou, bolí to, škrtí to, tvoří se podlitiny. Otestováno, nedoporučuju, pokud nevyznáváte sado-maso praktiky. =D

 

X

27. srpna 2013 v 15:52 | Cranberry
Ahoj, moc se omlouvám za neaktivitu... Zkrátka se mi nedaří, jak bych chtěla/potřebovala.
Hladovky střídají noční přežíračky,
happy days střídají depky
a smích slzy.
-Pořád dokola -.-
Jídeláky? Katastrofické.
Pohyb? Nulový.

Zklamala jsem sama sebe, ... vůbec jsem přes prázdniny nezhubla, neproměnila se. Závidím těm hubeným děvkám...



Učím se na doplnění klasifikace...
Ačkoli to umím, nejistota mě hází do depky...

-Dneska už žádný jídlo... Začínám se fakt nenávidět za to, jak vypadám a za svojí nulovou vůli...

Nothing else.

19. srpna 2013 v 15:00 | Cranberry
Ahooj.))

Máte se?.)

Já už po včerejšku o něco lépe...

Ale mám migrénu...

Dnešní jídelníček ale psát nemůžu, žeru, žeru, žeru jako to chro, chro.
Hodně a nezdravě.
Jinač včera jsem to přehnala se cvíčem, všechno mě bolí -.-

Hodně se ptáte, jak jsem přišla k flirt dance, jsou na to hodně kurzíky.))
 


Oh...

18. srpna 2013 v 22:16 | Cranberry
Moje milované,
jsem v píči.

Mám strašnou depku a zase se řežu...

Potřebuju někoho, u koho bych se mohla vybrečet a ten někdo mě obejmul s tím, že to všechno bude dobrý...
Ale když mám tu možnost, všechny pocity skryju... Velký holky nebrečí...

Znáte ten pocit, když jen tak ležíte a brečíte. Když si připadáte zkurveně samy a nepotřebné. Když si samy ubližujete a všechna ta psychická bolest se vám nahromadí a na hrudníku utvoří těžkou cihlu.

Stalo se toho víc, ale ignor od X byl poslední kapkou... Nenávidím hoPlačící A ted' i lžu sama sobě...

Proč nám nejvíc záleží na těch, co nám ubližují.?

Mám strašnou chut' jít za ním a vykřičet se z toho.
Strašně moc mu chci říct, jak ho nenávidím, no ještě víc doufám, že by odpověděl: "Ale já tě miluju."



Jídlo bylo taky strašný...
S - obložené cel. pečivo, džus
S -
O - vývar, těsto na palačinky :D
S -
V - 2 topinky, rajče


Pohyb - flirt dance, běh, 5 km chůze, 3o sedů-lehů, 2o dřepů, 1o kliků.

Omluva.

17. srpna 2013 v 18:44 | Cranberry
Dámy, omlouvám se, že jsem včera neobíhala, hned jdu na to.))

Včera jsme totiž kalili nejdřív na privátku a pak v klubu - neviděla jsem ani na monitor, jak jsem se ztřískala Margaritama, Mojitama, vodkou a Cosmopolitanama... :D

Ráno mi bylo fakt zle...
Prý na opici pomáhá tučný jídlo, tak jsme si objednali pizzu, snědla jsem půlku, fuuck -.- a celkově dnešní jídlo nestálo za moc. Hodně jsem toho vynechala a až na večeři měla 2 cel. rohlíky a cottage. Som prasa -.-

A jinak, můj pán X mi "lajknul" fotku i po tamtom...=DDDD

Btw. zamilovala jsem si Flirt dance <3
Je to kombinace tance v latinsko americkém stylu a sexy pole dance (tanec u tyče) - nepředstavujte si ale nic vulgárního. :ppp Tanec má sice sexualitu jako podtext, ale nic sprostého, tančíte při tom jako stars v klipech.)) Gaga, Rihanna, Miley Cyrus...))

Pohyb:
3o kliků
4o sedů-lehů
4o dřepů
45 min flirt dance <3

Oops.

16. srpna 2013 v 18:26 | Cranberry
Ahoj zlatka :3

Dneska je to celkově všechno divný...

Nemusíte číst, moje žblepty, proč bych nejen sobě dala facku. Židlí. Z kovu.

Znáte takovej ten pocit, když najdete čirou náhodou kluka, se kterým si strašně moc rozumíte, všechno skvěle vychází, až tomu samy nevěříte? Já takového potkala v květnu v klubu. Krásnej, milej, roztomilej, se stejným smyslem pro humor, prostě ideál. Bydlíme od sebe do 3o km, pohoda. Denně jsme si psali. Zamilovávala jsem se do něj čím dál víc a i z jeho strany bylo vidět, že jsem víc, než kamarádka. Věděl o mě hodně, ale ne vše. Bum. Obrat nastal, když k němu do práce přistoupil kluk z mojí minulosti. Slovo dalo slovo, a, kurva, dopíče. Řekl mu všechno, především věci, které pro mě už neexistovali. Můj pan X mi večer napsal, o tom klukovi, o tom, co už ví. Ignor. Proto ted' udělám vše, abych vypadala co nejlíp a pána X dostala zpět. Chybí mi...


Jídlo:
Sn.: Celozrnné pečivo, kousek rajčete, 2 plátky okurky, šunka
Sv.: /
Ob.: Kuřecí prso, račatová omí =D bez přílohy
Sv.: /
Ve.: Bílý jogurt, půlka broskve

mimo: jablečný džus


Oběhnu večer. =)*

Relax.

15. srpna 2013 v 17:37 | Cranberry
Ahoj.))

Dnes se toho stalo moc.
Díky tomu, kolik jsem toho vypila a sežrala včera, mám asi 1o1 kilo navíc. Nedopnu kalhoty.
Jak některé víte, jsem teď chvíli v Praze.
Zkurveně miluju tohle město.
Dnes jsme byli na výletě po památkách, nákupácích, kavárnách a na moje přání proběhly i exkurze po barech a klubech :D (Uvidím se s někým v pátek v HanyBany (bývalý Očko club) a v sobotu v Retru? :D :)))
Včerejší sebežrádlová zrada, a rady slečny s přezdívkou ohmylovehandles (dala bych to do odkazu, ale jsem tupé prase a neumím to) ... no prostě mě to donutilo jíst přes den více, vše a zdravěji plus sport, než těch mých 2oo kcal na den a 3ooo na noc. Tedy dnes jsem jedla takto: Ke snídani jsem si koupila light vanilkové latté ve Starbucks (miluju tyhle kavárny a ten milý personál:))) No, moc jsem se najedla :D Přes den jsme hodně chodili, takže jsem si na hodně pozdní obědv 15:oo koupila obloženou bagetu v Subway. Pořád mi to přišlo lepší, než se najíst u Mekáče nebo BurgerKing, jako ostatní. Kolem půl 8 jdeme na večeři, dám si něco s chilli na zrychlení metabolismu :))) A možná ještě jednu kávičku u SB :D Dneska se mám fakt fajn, asi mi okolí moc neprospívá;)))
Doufám, že se držíte, večer si vás oběhnu:))

Far, far away...

14. srpna 2013 v 15:27 | Cranberry
Ahoj kočičky

Děkuju moc za podporu, velmi si vás vážím

Dnes mi máma řekla, že jsem strašně hubená =D (A ona asi slepá).

Dnešní jídelníček je celkem tragickej, nevím přesnej čas... fitness kuřecí šunka a cottage light, dneska už nic nebude.

Od zítra budu na čas v Praze a budu pořád chodit :D

Těším se. Potřebuju pryč z tohohle zapadákova, nenávidím to tu od vzhledu až po lidi.

Potřebuju vypnout.

Edit: Jsem ubohá, tlustá nula bez kousku vůle a úcty...
Celý den se celkem držím... a pak...
5 lžic rizota, sušenka a 4 housky s majonézou...
A za celej den skoro 8 l vody...
Jsem tlustší a nafouklejší, než na začátku diety...
Jsem taková píča, 1o dnů a zničeho nic takovej kiks...
Nemůžu zvracet, bylo by to slyšet...
Jdu si popovídat s madam žiletkou.
Trp, ty tlustá svině.

...Back...

13. srpna 2013 v 14:37 | Cranberry
Ahoj hubeňourky. =)

Docela se potřebuju dneska vykecat, tak kdo to dočte, má u mě 4 plechovky CocaColy light, nebo krabičku cigaret =D.

Víte, kdysi jsem byla normální, veselá holka, ale tlustá a často jsem na to slýchávala narážky. Jo, od 8 jsem držela diety, nikdy mi to nevydrželo. Zlom přišel ve 14, na 173 cm jsem měla kolem 75 kg a začla hubnout. Dotáhla jsem to na 62kg. Byla jsem šťastná, a váhu přestala hlídat. Bylo mi 15, na stejnou výšku jsem měla 67 kg. Přestoupila jsem na jinou školu, šikanovali mě... To byly časy, když jsem se začla pravidelně řezat a s váhou se dostala na 57 kg. Všichni to věděli, ale nikdo mi nepomohl. "Kamarádi." =)
V listopadu jsem se z toho zhroutila a schválně si zlomila ruku a kotník, abych nemusela do školy. Ta bolest byla oproti šikaně nicotná. V tu dobu jsem vše řekla rodičům, už mi nešlo se přetvařovat. Sjednali mi přechod na jinou školu s přáním, že to bude lepší. V tamté škole jsem se už neukázala a od pololetí začala s čistým štítem. Moje váha se vyšplhala na 66kg. V nové třídě mě do kolektivu nevzali, většina mě ignorovala, dokonce jsem si našla kamarádku. Vzhledem k mé povaze mi to vyhovovalo. Peklo mi začaly dělat svině z ačka a céčka, se kterými jsme byli jako třída spojováni. Pomlouvaly mě, nadávaly, urážely, ztrapňovaly, pokřikovaly na mě hnusný věci. Kvůli tomu na minulé škole to pro mě byla obrovská rána. Začala jsem si znovu ubližovat, přestala jsem jíst, uzavřela jsem se do sebe, opíjela jsem se.
Na školní chodbě, 29. března, jsem omdlela. Moje váha ukazovala 42 kg, prý to bylo na pokraji smrti. Moje na kost vyhublé, zničené tělo ten nápor nevydrželo. Odvezli mě do nemocnice, kde mi udělali nespočet vyšetření. Zhubla jsem tam ještě 1,5 kg, protože jsem tam skoro všechno jídlo vyhodila, nebo schovala. Věděla jsem, že se zabíjím, nemohla jsem si ale pomoci. Strávila jsem tam 18 dní, než mě s diagnózou mentální anorexie převezli do léčebny v Praze, Motole.
Tam bylo vše ještě horší. Mobily zabavili, byly povoleny jen 2 dny v týdnu a to na hodinu. Zakazovali nám jakýkoliv pohyb mimo cesty do jídelny. Všechno a pořád se kontrolovalo, a cpali nás mastným a tučným jídlem. Nikdo nebral ohled na city a pocity pacientek. S psychikou jsem byla na dně, pořád jsem hystericky brečela. Vlastně brečím i teď, když na to vzpomínám. Naprostá bezmoc. 4x za 3 dny mi museli píchnout něco na uklidnění, úplně jsem se sesypala. Několikrát za den.
Jednoho dne jsem se probudila s pocitem, že je mi všechno jedno. V té době jsem vážila necelých 53kg. V čase koupání jsem si z peněženky vzala žiletku, zalezla jsem do sprchy a pustila vodu. Bylo to jediné místo, kde nebyly kamery. Sedla jsem si do rohu a usmívala se. V té vodě moje slzy nebyly vidět.
Zatnula jsem ruku, aby naběhly žíly. Tak moc jsem chtěla umřít a byla jsem smířená. V duchu jsem se za to omluvila rodině, Bohu a všem, co mi ublížili jsem odpustila. Pomodlila jsem se. Vzala jsem žiletku a trhlým pohybem si přetnula žíly na levém zápěstí. Nádherná bolest. Podřezala jsem si i druhou ruku. Už jsem nebrečela. Všude byla spousta krve a já cítila, jak mi slábne tep. Byla jsem trochu vystrašená, ale uvnitř zoufale šťastná. Omdlévala jsem, když do dveří koupelny vešla 12letá slečna s MA.
Situace nabrala rychlý spád, probudila jsem se další den v nemocnici, u postele stáli moji rodiče. Nemluvili jsme, naše pohledy řekly vše. Slíbili mi, že se do léčebny už nikdy nevrátím. Já jim naoplátku slíbila, že přiberu - a už nikdy do anorexie nespadnu.
Za těch pár let se stalo mnoho věcí, oproti tomuhle je to nepodstatné.
Teď mám 72kg, hubnu na 56, což je moje ideální váha, už to nepřeženu a doufám, že ani vy ne.


Nikdy jsem se nikomu takhle nesvěřila, do detailů...

Víte, nevypadám jako citlivá holka. Mám tetování, piercingy a 2 tunely. Není všechno, jak se zdá...


Jídelníček:
- jogurt
-
- tvrdý sýr
-
-

posilování


Teď už mi je mnohem líp...

Pretty girls don't eat.

12. srpna 2013 v 16:08 | Cranberry
Čau krásky.))

Moje dieta už mi asi leze na mozek. =D
Jak jste si mohly všimnout, nejím přes 3oo kcal, většinou je to tak 23o. Včerejší jídelníček se povedl, snědla jsem jen 13o kcal. =) Byla u nás návštěva a hory jídla. Vše jsem odmítla, od sladkých koláčků a cukroví, přes slané tyčinky a chipsy až po mňamky z grilu. U všeho jsem se vymluvila, že jsem už jedla, nebo jsem si to vzala a potajmu tím krmila psy. =D

Scéna jako z hororu přišla kolem 12 v noci.
Naštěstí jsem se uhlídala a nic nesnědla, ale bylo to o vlásek. Tohle jsem si napsala do deníku. Jsem pyšná na to, že jsem si dokázala říct NE. "Asi za 12 minut bude půlnoc. Strašně mě bolí břicho. Za celej den jsem sežrala kousek ryby a 4 kolečka okurky. Chtěla jsem si dát ještě něco odpoledne, ale zakázala jsem si to - sním kousek a sním všechno. Už mě nebaví být ta hnusná tlustoprdka. 6. dnem držím dietu do 25o-3oo kcal, dnes jen 13o a pohyb. Začíná se mi to líbit. Mnohem příjemnější jsou křeče z hladu, než křeče z přežrání. Vydržím to. Radši mrtvá, než tlustá. Ale přece se něco málem stalo. Nikdo, kromě mě vzhůru nebyl. Vzala jsem si talíř a začla na něj kupit hromadu různýho jídla. Položila jsem ho na stůl a podívala se na to i na sebe. Ty hnusná, tlustá mrcho. Nejsi nic, než ubohá nula. Celej den nic nežereš a lituješ se, a když tě nikdo nevidí? Myslíš, že by se to na váze neprojevilo? Nic se nestane? Tlustý mrchy, jako ty, si nezasloužej žrát. Ty si to nezasloužíš. Koukni na svý břicho, ubožačko.
...
Tak nějak mi to prolítlo hlavou, ... všechno jsem vrátila do lednice. Já jídlo nepotřebuju.


Jídelníček za dnešek:
snídaně:
svačina:
oběd: dušené kuřecí maso v páře, neochucené, bez kůže (malinko)
svačina:
večeře: 3 lžíce jogurtu

Jsem piča, vypila jsem BigShock =/ ...

Kam dál