It is better to burn out, than fade away..

...Back...

13. srpna 2013 v 14:37 | Cranberry
Ahoj hubeňourky. =)

Docela se potřebuju dneska vykecat, tak kdo to dočte, má u mě 4 plechovky CocaColy light, nebo krabičku cigaret =D.

Víte, kdysi jsem byla normální, veselá holka, ale tlustá a často jsem na to slýchávala narážky. Jo, od 8 jsem držela diety, nikdy mi to nevydrželo. Zlom přišel ve 14, na 173 cm jsem měla kolem 75 kg a začla hubnout. Dotáhla jsem to na 62kg. Byla jsem šťastná, a váhu přestala hlídat. Bylo mi 15, na stejnou výšku jsem měla 67 kg. Přestoupila jsem na jinou školu, šikanovali mě... To byly časy, když jsem se začla pravidelně řezat a s váhou se dostala na 57 kg. Všichni to věděli, ale nikdo mi nepomohl. "Kamarádi." =)
V listopadu jsem se z toho zhroutila a schválně si zlomila ruku a kotník, abych nemusela do školy. Ta bolest byla oproti šikaně nicotná. V tu dobu jsem vše řekla rodičům, už mi nešlo se přetvařovat. Sjednali mi přechod na jinou školu s přáním, že to bude lepší. V tamté škole jsem se už neukázala a od pololetí začala s čistým štítem. Moje váha se vyšplhala na 66kg. V nové třídě mě do kolektivu nevzali, většina mě ignorovala, dokonce jsem si našla kamarádku. Vzhledem k mé povaze mi to vyhovovalo. Peklo mi začaly dělat svině z ačka a céčka, se kterými jsme byli jako třída spojováni. Pomlouvaly mě, nadávaly, urážely, ztrapňovaly, pokřikovaly na mě hnusný věci. Kvůli tomu na minulé škole to pro mě byla obrovská rána. Začala jsem si znovu ubližovat, přestala jsem jíst, uzavřela jsem se do sebe, opíjela jsem se.
Na školní chodbě, 29. března, jsem omdlela. Moje váha ukazovala 42 kg, prý to bylo na pokraji smrti. Moje na kost vyhublé, zničené tělo ten nápor nevydrželo. Odvezli mě do nemocnice, kde mi udělali nespočet vyšetření. Zhubla jsem tam ještě 1,5 kg, protože jsem tam skoro všechno jídlo vyhodila, nebo schovala. Věděla jsem, že se zabíjím, nemohla jsem si ale pomoci. Strávila jsem tam 18 dní, než mě s diagnózou mentální anorexie převezli do léčebny v Praze, Motole.
Tam bylo vše ještě horší. Mobily zabavili, byly povoleny jen 2 dny v týdnu a to na hodinu. Zakazovali nám jakýkoliv pohyb mimo cesty do jídelny. Všechno a pořád se kontrolovalo, a cpali nás mastným a tučným jídlem. Nikdo nebral ohled na city a pocity pacientek. S psychikou jsem byla na dně, pořád jsem hystericky brečela. Vlastně brečím i teď, když na to vzpomínám. Naprostá bezmoc. 4x za 3 dny mi museli píchnout něco na uklidnění, úplně jsem se sesypala. Několikrát za den.
Jednoho dne jsem se probudila s pocitem, že je mi všechno jedno. V té době jsem vážila necelých 53kg. V čase koupání jsem si z peněženky vzala žiletku, zalezla jsem do sprchy a pustila vodu. Bylo to jediné místo, kde nebyly kamery. Sedla jsem si do rohu a usmívala se. V té vodě moje slzy nebyly vidět.
Zatnula jsem ruku, aby naběhly žíly. Tak moc jsem chtěla umřít a byla jsem smířená. V duchu jsem se za to omluvila rodině, Bohu a všem, co mi ublížili jsem odpustila. Pomodlila jsem se. Vzala jsem žiletku a trhlým pohybem si přetnula žíly na levém zápěstí. Nádherná bolest. Podřezala jsem si i druhou ruku. Už jsem nebrečela. Všude byla spousta krve a já cítila, jak mi slábne tep. Byla jsem trochu vystrašená, ale uvnitř zoufale šťastná. Omdlévala jsem, když do dveří koupelny vešla 12letá slečna s MA.
Situace nabrala rychlý spád, probudila jsem se další den v nemocnici, u postele stáli moji rodiče. Nemluvili jsme, naše pohledy řekly vše. Slíbili mi, že se do léčebny už nikdy nevrátím. Já jim naoplátku slíbila, že přiberu - a už nikdy do anorexie nespadnu.
Za těch pár let se stalo mnoho věcí, oproti tomuhle je to nepodstatné.
Teď mám 72kg, hubnu na 56, což je moje ideální váha, už to nepřeženu a doufám, že ani vy ne.


Nikdy jsem se nikomu takhle nesvěřila, do detailů...

Víte, nevypadám jako citlivá holka. Mám tetování, piercingy a 2 tunely. Není všechno, jak se zdá...


Jídelníček:
- jogurt
-
- tvrdý sýr
-
-

posilování


Teď už mi je mnohem líp...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andrea. Andrea. | Web | 13. srpna 2013 v 14:45 | Reagovat

Děkuji.♥
Jej kočko ta šikana mě mrzí. :(
Jinak tě obdivuji, že jsi došla až na váhu 42kg :O a držím palečky aby si do toho zase nespadla.
btw.. Mám u tebe krabičku cigaret:P

2 Cherry Cherry | Web | 13. srpna 2013 v 15:50 | Reagovat

ježiš, tak to je silný životní příběh :-( nekecám, že jsem si při některých pasážích fakt překrývala rukou pusu údivem...jsi moc silná osoba! a nechápu, proč tě ti debilové šikanovali..měli vůbec důvod?

3 soffe soffe | Web | 13. srpna 2013 v 15:53 | Reagovat

nevím co říct. vždy když si čtu něco takového říkám si, že moje problémy jsou oproti tomu naprosté hovna. doufám že už do toho nespadneš a že vše bude vpořádku...nespřátelíš?

4 Eve* Eve* | E-mail | Web | 13. srpna 2013 v 16:55 | Reagovat

Tvrdý sýr - mňaaam.

5 D. D. | Web | 13. srpna 2013 v 17:41 | Reagovat

Ráda spřátelím :-) Téda, jídelká moc fajnovej !!!!

6 Michaela Michaela | Web | 13. srpna 2013 v 19:40 | Reagovat

Ráda spřátelím :) a mám u tebe krabičku :D dočetla jsem to, krásně napsaný, ale smutný.. v tý léčebně jsou takový svině.. kámoška byla taky v motole a bylo to spíš jako obyčejný výkrm.. hlavně už buď v pohodě a váhu už nepřekroč, myslím, že to bude akorát, protože jsi vysoká :)

7 Lexus Strange Lexus Strange | Web | 13. srpna 2013 v 20:25 | Reagovat

ach to je strašné :/ nemala si to lahké a tá šikana...ja to nechapem prečo vôbec niečo také musi existovat :/
Ja verím že sa ti podarí schudnut a ze si to budeš udržovat na zdravej váhe :)

8 Less Less | Web | 14. srpna 2013 v 10:52 | Reagovat

Mám u tebe CCL! :D
ale teď beze srandy..chvilkama mi fakt běhal mráz po zádech. Nemělas to jednoduchý. A my tu teď s tebou všechny budem stát a hlídat, aby to nikdo nepřehnal!

9 ohmylovehandles ohmylovehandles | Web | 14. srpna 2013 v 11:32 | Reagovat

:( ach, ňufíku...vždycky mě to dojímá, co dokáže udělat nesebevědomí, blbý narážky a vliv okolí. A taky se vždycky rozčiluju nad tím že do "ma" holke cpou v nemocnici mastný tučný hnusy...jak si pak maj získat nějakou lásku k jídlu doháje
Sem šťastná že tě tam ta dívenka 12-ti letá našla,)
Prosím zkus být se sebou spokojená, mít se ráda a užívat si každýho dne! to ti moc moc přeju Cranberrýý:*
Na jídle přidat nechceš?:p

10 Alic Alic | Web | 14. srpna 2013 v 11:55 | Reagovat

Neubližuj si!!!!!!!
Jinak též to nechci přehnat, chci pouze 48-49 kg:)

11 S. S. | Web | 14. srpna 2013 v 15:20 | Reagovat

Ou, zlatíčko to mě hrozně moc mrzí. :(( Ty lidi jsou svině. Proti mě se otočila nejlepší kamarádka a vymýšlela si hovadiny. Naštěstí jsem měla pár lidí, který to nezajímalo a stačila jsem utéct na gympl. Moc se neprojevuju, takže mě nikdo nezná. Nepomlouvaj. Tou dobou co jsem se se spoustou lidí hádala na sociální síti a oni nepřestávali, přemejšlela jsem nad řezáním. Nikdy jsem však po žiletce nesáhla. Bojim se tý bolesti.
Brala bych ty cigarety :D
už nikdy, nikdy se neřež, prosím :) Zkus nějaký ovoce nebo zeleninu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama